Takže, moji drazí, jak jistě mnoho z vás ví,
v sobotu se pár pisálků z vašich řad potulovalo po Ostravě. No, a
v Ostravě se děly věci. Nakonec máte štěstí, že jste tam nebyli, protože,
jak říkám, byla to příležitost a tak jsem se jí chopila. O co jde, přátelé: vaši
kolegové se mezi vás hned tak nevrátí. A proč? No hádejte. Odpočívají totiž na
blíže neurčeném bezpečném místě obklopeni slovníky a gramatickými příručkami a
čekají spolu se mnou na ten slavný den, kdy se Respekt Blog zaplní oslnivými
jedinečnými články, psanými brilantní češtinou. Pak, přesně v ten okamžik,
budou propuštěni na světlo bóží.
Tak tedy, milé bloggerky a milí bloggeři, rozmyslete si, co
a jak budete od této chvíle psát a publikovat, neboť osudy Z. Wachtla, J.
Bechera, H. Pavelka, V. Šípoše, R. Zelenáka a M. Kovára jsou ve vašich rukou.
Za každou chybu, kterou najdu v jakémkoliv článku, budou tito
vaši kolegové nelidsky trpět. Zatím se rukojmím daří dobře, jsou nuceni pouze
k samostudiu, ale bude hůř, přátelé, bude hůř, pokud s těmi vašimi
články něco neuděláte. Budou diktáty, budou gramatické, textologické,
stylistické rozbory. Přijdou analýzy, konstrukce a dekonstrukce textů… Pamatujte,
záleží jen na vás, jak moc své kolegy necháte trpět.
HOWGH!
(…a když to nepomůže, napíchnu si jednoho z nich na vidličku…)
