Komentáře: Kariéra

Od: hana

hana — Sat, 02 Aug 2008 17:14:37 +0000

Martino,
taky to cítím podobně.
Co kariéra? Ta představa, že si budem budovat svou kariéru od nějakých 18 a budem postupně budovat svou pozici, pořídíme si hypotéku, děti, auto apod, tak to mě docela děsí. Někdy mi připadne, že se lidi mění ve stroje a chybí jim srdce. Už ani neví, proč to všecho dělají, je to jen stereotyp, něco co radši nebudeme měnit, abychom si to nemuseli náhodou v hlavě poopravit.

Když sem byla malá, tak sem taky nevěděla, co říct, něco sem si vymyslela. Když se mě ptali na střední, tak sem schválně přede všema řekla, že chci být bezdomovec a žít pod mostem. Fakt mě nebavilo omílat jako všichni VŠ, zaměstnání, rodina. Slova jako prázdné pojmy. Co takhle láska, úcta, laskavost? Nebo štěstí, přátelství, spokojenost?
Martino, působíš na mě jako fajn holka, fandím ti.

Od: Kamil

Kamil — Mon, 28 Apr 2008 22:48:56 +0000

Martině
Lepší truhlářkou pro zábavu, než truhlíkem (genderově správně asi truhlicí) z opovržení.

Hodně štěstí a pozor na prsty.

Od: martina.mik

martina.mik — Mon, 28 Apr 2008 19:17:07 +0000

to Kamil
Sice mně nešlo o nějakou oslavu učení se či získávání vědomostí, ale spíš o to, aby člověk dělal v životě to, co ho baví, ale když to vidíte takhle, proč ne.
PS: Prozradím Vám jedno mé velké přání: až skončím s tímto studiem, chtěla bych se stát truhlářkou, ale psst;-).

Od: Kamil

Kamil — Sat, 26 Apr 2008 23:22:36 +0000

…ta jediná trvalá hodnota…
Peníze se rozkutálí, akcie krachnou, dům může vyhořet, auto ti ukradnou, přátelé zapomenou, manželka (manžel, přítelkyně, přítel) uteče, děti vyletí z hnízda a odejdou, jídlo a pití projde nezadržitelně organismem a skončí v …., takže pouze investice do vzdělání (to je myšleno obecně, nikoliv pouze co do formálního studia) je ta jediná trvalá hodnota, něco, co ti zůstane, až o to vše, co jsem vyjmenoval na začátku , přijdeš (což nikomu samozřejmě nepřeji). Tedy pokud tě i o to vzdělání nepřipraví kolega Parkinson.

Od: martina.mik

martina.mik — Fri, 25 Apr 2008 19:49:29 +0000

Angelo,
ale já řece vůbec nepřemýšlím o tom, že bych to studium nedokončila. Já jsem se jen tak zadumala na tím, co je to kariéra a co je to život. Já totiž po tom diplomu momentálně nijak zvlášť neprahnu, přestože jsem začala studovat právě pro jeho získání.

Jenomže teď mě to studium jen baví, nic víc, nic míň. Absurdní na tom je, že jsem se na danou kombinaci oborů (žurnalistika -sociologie) přihlásila kvůli žurnalistice a sociologie mě potom přirostla k srdci, kdežto žurnalistika se mi trošku zajídá.

Od: Angela

Angela — Fri, 25 Apr 2008 19:13:52 +0000

Martino
Není to málo, co máš a co jsi v životě zvládla.

Čím jsem starší, tím víc si vážím studia a vzdělání. Není samozřejmé tu možnost mít. Ale ne všechno nám chutná, co se musíme učit. Nebyla jsem vzorná studentka, co se týče disciplíny.

Pokud tě studium jen trochu baví, tak ho dokončuj. Není to ztracený čas, navíc je diplom dobrá věc pro sebevědomí. Zda následuje kariéra nebo ne – uvidíš, co budeš chtít, jaké budou příležitosti. Nikdy není pozdě. Kariéra je tak omílané slovo, nemám ho moc ráda. Činnost, která je zajímavá a živí tebe a syna, co víc si můžeš přát?

Vedle práce učím nepravidelně na jednoročním postgraduálu, je to intenzivní a dost drahý kurs a studenti jsou maximálně motivovaní. Je radostí je učit.

Od: martina.mik

martina.mik — Fri, 25 Apr 2008 18:19:07 +0000

Jako obvykle,
máš pravdu, taťko. Zrovna mě nenapadá nic, čím to nevhodné slůvko nahradit – tak vydrž, prosím.

A já mám stejně pocit, že jsem moc neřvala. A nechci psát knížku, a chci (a chci a chci a chci) jen tak žít a bloumat světem. A píšu o sobě, protože psát o ostatních (lidech, věcech) si (zatím) netroufám.

A nebudu (muset snad) dál něco vysvětlovat.

A děkuju za reakci;-)

Od: martina.mik

martina.mik — Fri, 25 Apr 2008 18:08:56 +0000

to martin.fafejta
Já přece nikde netvrdím, že je mi 24 – to si vyříkejte s Němčíkem:-)

Od: MM

MM — Fri, 25 Apr 2008 18:06:30 +0000

Jak jsem včera ryl do Fafejty,
říkal jsem mu, že k některým věcem je líp čtenáře dovést než mu je zařvat do ucha. – Ale snad ze mě jen mluví zklamání, že sis na sobě tentokrát nechala tričko…

Co nám říkáš, je výborný, ale je to jen předpoklad. Pochopili jsme, že pokud třeba napíšeš knížku, nebudeš s ní dobývat prodejní žebříčky. Ale atakovat jiné mety. Nemusíš nám o tom dopředu podávat bericht – prostě napiš tu knížku. Někdy, jednou.

Napsalas to moc pečlivě, ale jednu výhradu táta má: opáčit. Úryvek z nenapsaného společenského románu:

„Ano?“ zeptala se ho celá pobledlá, a on tvrdě opáčil: „Ano.“

Opáčit znamená opakovat slovo. Nebo větu nebo její část, která byla právě vyslovena. – Jestli Ti to takhle připadá málo uctivé k ženskému pokolení, může být on pobledlý a tvrdě opáčí ona…

Od: martin.fafejta

martin.fafejta — Fri, 25 Apr 2008 18:04:31 +0000

esli dobře počítám,
tak jste teda měla syna ve dvanácti – to o Vás psali v novinách, ne?