Nakonec mi to trvalo asi měsíc, než jsem se
odhodlala. Tak tedy pouštím film[*], hned
úvodní melodie je dost chytlavá. Hlavní hrdina představuje svou rodnou vesnici někde
na Ukrajině na počátku 20. století, sebe a hlavně svoji víru a náboženské
tradice. Ano, tradice jsou ústředním tématem celého příběhu.
Přiznám se, jsem trošku rebelka, už na základní škole
jsem moc neposlouchala a snažila jsem se alespoň občas tradiční školní pořádky
porušovat třeba žvýkáním ve vyučování, to některé soudružky učitelky vážně
štvalo. Jindy jsem se klidně pohupovala na židličce, což se považovalo za
ničení společného socialistického majetku. Popravdě řečeno, ty židle asi moc
kvalitní nebyly, když se jim ohýbaly nožičky pod tíhou nějakých 40kg. Vždycky
mě náramně bavilo pozorovat, co se
stane, když poruším nějaká pravidla.
V prosazování své vůle oproti zvyklostem jsem
často narážela na bezradnost zastánců pořádku a tradic. Vždycky jsem chtěla
vědět, proč bych měla dělat věci tak, jak všichni a ne jinak? Málokdo byl
schopen mi dát uspokojivou odpověď. Skoro vždy se mi v hlavě objevila
nějaká nová otázka. Nakonec s pocitem, že mi vážně nikdo nerozumí, jsem se
uzavřela do sebe a pár let komunikovala, jen když to bylo opravdu nutné. Tedy doma ode mě slyšeli maximálně ahoj a nejčastěji používaným mým slovem
bylo nevím, pronášené způsobem „dejte
mi pokoj".
Tak jsem se nějaký čas protloukala životem pohrdajíc
celou společností. Jaké ale bylo moje překvapení, když i přes můj intenzívní
vzdor, společnost fungovala a život běžel dál. Jen já jsem se pohybovala stále někde na okraji. Spolužáci
na střední právě maturovali a já nic. Nepustili mě k maturitě. Nevadí,
byla jsem v té době již dostatečně zamilovaná, tak jsem sbalila svých pár
švestek a poslechla hlas srdce. Nastoupila jsem do práce jako nekvalifikovaná
dělnice, byl to nový svět. Ráno budík, práce, svačina. Den co den. Vydržela
jsem tam asi 2 měsíce. Šla jsem prodávat do cukrárny, no vida, jde to i bez
vzdělání, říkala jsem si. Za rok svatba za další rok dítě. Stěhujeme se zpět do
mého rodného městečka. Doma hádky, pocity frustrace. V hlavě mi víří
otázky: „Jakým příkladem budu pro své dítě? Kdo jsem? Co mu předám?" Pokorně
skláním hlavu a mířím opět do školních lavic, není to jednoduché, ale motivace
je vysoká. Další čtyři roky ve škole a konečně
maturita. Mezitím stíhám rozvod a nějaké stěhování.
A život jde dál v podobném duchu: láska,
rozchod, škola… A pak, do rukou se mi dostane DVD s filmem, co má tak
poetický název „Fiddler on the Roof".
Jiná doba, jiné místo, jiné tradice. A přece vše je tak podobné a důvěrně známé.
[*] [*] Šumař na
střeše -natočeno dle knihy Tovje vdává dcery (Š. Alejchem)
V hlavní roli Chaim Topol
Ke shlédnutí:
UPC Direct – MGM
Channel, 24.11.2007, 6:00 hod.