Je ráno a já už se těším na společné cvičení tai chi
ve Slavkově. Začínáme v devět, jdu pozdě, ranní procházka se psem
se protáhla. Do tělocvičny tak přicházím značně promrzlá. Na žíněnkách tu sedí
už skoro všichni účastníci, vesele si povídají. Každá lokalita, kde vede lektor
Milan Kovár pravidelné kurzy, tu má své zástupce. Lidé z Vyškova,
Kyjova i Bzence. Většinu z nich znám, cvičím už čtvrtým rokem a potkáváme se při podobných akcích několikrát
do roka. Příjemnou atmosféru v
tělocvičně podbarvují tóny meditační hudby linoucí se tiše z reproduktorů,
v rohu hoří několik svíček.

Co bylo na začátku

Pamatuji si dodnes, jak na mě před několika lety
sestra vypálila otázku: „Budeš se mnou chodit do tai chi? Otvírá se nový kurz
v Bučovicích." Koukám na ni, v očích dva velké otazníky: „Do tai chi?
Co to je, prosím tě?" Nadšeně mi tenkrát vysvětlovala, že jde o nějaké staré
čínské cvičení, které pomáhá při bolestech zad a že na tom nic není a ať to
zkusím. Tak jsem tedy zkusila a nelituji. Postupně jsem se dozvěděla, že tai
chi je původně čínské bojové umění, že v Evropě se cvičí několik desítek
let, že existuje mnoho různých stylů cvičení, z nichž nejznámější jsou Wu,
Chen, nebo Jang.

Taoistické tai chi, které se pokoušíme pod vedením
Milana Kovára zvládnout my, by asi v Číně vzbudilo údiv či úsměv. Je to
styl přizpůsobený nám zápaďanům, má svá pravidla a principy, které se snadno
vysvětlují a učí. V podstatě jde o to, kam postavit kterou nohu, jak držet
ruce, v jakém úhlu. Zjednodušeně řečeno je to taková koordinačně
náročnější spartakiáda či sokolská skladba. Avšak rozdíl mezi spartakiádou a
tai chi tu je, a obrovský. Cvičení taoistické sestavy tai chi 108 působí jako
balzám na tělo i duši. Plynulým tokem jemných pohybů si člověk sám masíruje
téměř každičký sval a to po dobu 20 – 30 minut, tak dlouho odcvičení jedné
sestavy trvá. Vaše mysl se přitom soustředí na přesné provádění jednotlivých
pohybů, takže jste v této době sám sobě společníkem, jste „tady a teď" a
bez velkého úsilí tak setrváváte ve stavu blížícím se meditaci. Veškeré
starosti běžného dne, jako co nakoupit, co uvařit, jak a z čeho zaplatit
složenky, jdou v tuto chvíli stranou.

Batůžky starostí se pomalu vyprazdňují

V tělocvičně se zdravím s Milanem, hned mi
zadává úkoly. Od října jsem nejen cvičící, ale i asistentkou. Tedy supluji
vedení běžných kurzů v našem městě , když má Milan nějaké povinnosti
jinde. Dnes budu vařit čaj pro všechny zúčastněné. Obrovské hrnce jsou již
nachystány. Jako první si dnes dáme černý čaj Darjeeling. Zatímco v šatně
zápasím s hrnci, přiřítí se Jožka z Bzenecké skupiny: „Ahoj",
zdravíme se. „Já jsem dnes ani nechtěl přijít," pokračuje Jožka. Na můj tázavý
výraz odpovídá: „Všechno je nějaké divné." Sice nejsem o nic moudřejší, ale
účastně se usmívám, vždyť každý z nás má na zádech nějaký ten batůžek či
batoh trápení a starostí. Odnáším s Jožkou kouřící hrnec do tělocvičny. Milan
vyhlašuje přestávku na čaj a na svačinku.

Mezi žvýkáním chlebů a jiných dobrot si vyměňujeme
dojmy: „Já už jsem se na to cvičení tak těšila, mně to vždycky tak pomůže na
záda. Jak se mně pěkně rozhýbou, to je tak fajn", svěřuje se Andrea. Všichni
okolo jen souhlasně přikyvují. Konec přestávky, jde se cvičit. Pilujeme
jednotlivé pohyby, zkoušíme, upřesňujeme. Další přestávka, další čaj, tentokrát
zelený. Milan musí na chvíli odjet, ujímám se vedení. Takovou autoritu jako
Milan ale nemám. Dva pánové si ani nevšimli, že už opět cvičíme, dál sedí na
žíněnkách a probírají asi nějaké velmi zajímavé téma, po pár minutách se
k nám přidávají, Uff, tak se mi podařilo všechny rozhýbat. S povděkem
kvituji Milanův návrat.

Pozdní odpoledne, v tělocvičně se šeří, mihotavé
světlo svíček vytváří až magickou atmosféru. Ještě chvilku cvičíme, pak se
uvelebíme na žíněnkách a „meditujeme".
Tedy, je nám úplně jedno, jak by měla vypadat správná meditace, jak
sedět, dýchat, na co myslet či nemyslet a jak se cítit. Jen tak odpočíváme po
celodenní námaze, mlčky, za tichého zpěvu Olivera Shantiho, či burácející
Vangelisovy skladby Conquest of Paradise. Úderem na tibetskou mísu ukončuje
Milan celé dnešní setkání. Lidé se pomalu vytrácejí domů, někteří uklízí
žíněnky, jiní pomáhají s hrnci od čaje. A všichni do jednoho si domů
odnášíme úsměv nejen na tváři, ale i na duši. I ty batůžky starostí se zdají
být menší a lehčí.

Transkripce:

tchaj-ťi čchűan oficiální český fonetický přepis

taijiquan oficiální čínský přepis do latinky metodou pinyin

Tai Chi Chuan oficiální
přepis do angličtiny

tai-či-čuan neoficiální, ale u nás relativně rozšířený přepis – zejména ve zkrácené
verzi tai-či

tai chi přepis běžně užívaný organizací Sdružení
taoistického tai chi