Komentáře: Trpělivost přináší růže a možná i alimenty

Od: ema

ema — Wed, 19 Nov 2008 12:21:56 +0000

je sice pravda, že matky samoživitelky jsou na tom špatně.
a mělo by se v tomto ohledu něco udělat pro jejich dobro, na druhou stranu myslím, že by člověk měl možná více zvážit, s kým rodinu založí. zda opravdu tento člověk bude schopen být celý život plnohodnotným tátou nebo ne. a smířit se s tím, že z někoho prostě rodinný typ nikdy nebude.

Od: martina.mik

martina.mik — Wed, 27 Feb 2008 22:37:25 +0000

to Wednesday
O svatbě jsme nevěděli, dokonce asi měsíc po ní si vzal tatínek syna k sobě na návštěvu a ani tenkrát mu nic neřekl. O narození dcery poslal synovi SMS:-) A protože synek – filuta má rád detektivky, tak při další návštěvě u tatínka (miminko bylo tenkrát asi měsíc staré) pátral po tom, jestli je tatínek ženatý – podle jmenovky na zvonku u dveří, někde u něj doma pak objevil gratulaci novomanželům, tak se ho teprve potom zeptal. Půl roku po svatbě. Takže jsem věděla/tušila, že ženatý je, ale datum svatby jsem zjistila až u soudu.
Kdyby se tenkrát syn sám nezeptal, tak bych při tom nahlížení do spisu byla asi hodně překvapená.

Od: Wednesday

Wednesday — Wed, 27 Feb 2008 21:49:07 +0000

lehký údiv
Mě tedy zarazila ještě jedna věc – že se autorka dozvěděla až ze soudního spisu o sňatku a druhém dítěti svého ex-. To ani nepovažoval za slušnost oznámit to alespoň svému synovi? Aby chlapce pozval na svatbu, to už bych po něm asi chtěla příliš…

Od: martina.mik

martina.mik — Wed, 27 Feb 2008 14:42:10 +0000

Když na dítě nemám…
Myslím si, že v naší republice je málo opravdu chudých lidí, kteří by si nemohli dovolit mít dítě. Životní úroveň je tu sice různá, ale každý může bydlet, jíst, oblékat se či chodit do školy. Tady bych problém neviděla, ono „mít na to“ je velice relativní pojem a každý si pod tím může představit cokoliv.

Co však za problém považuji je:

1) platební (či jiná) morálka toho z rodičů, kterému nebylo dítě svěřeno do výchovy

2) vymahatelnost práva a efektivita soudů při řešení problematiky výživného

Od: Helena

Helena — Wed, 27 Feb 2008 14:24:27 +0000

No kdyz na to dite nema o deset let pozdeji tatinek
tak si ho neporizuji, nebo jak ? Mam se ho zbavit? Copak muze clovek vedet, kolik budou za deset let stat skoly, zdravotni pojisteni na dite, rovnatka nebo drizina? Ja to odhadnout nemuzu. A tady jse o to, ze podle zakona se staraji oba rodice. A pani autorka (neni sama ) potrebuje vic penez.
Vite ze v me rodine dostaval rodic na potomka od druheheo rodice 500 kc. ? A naklady (+energii +cas) vlastne nesl jen jeden z tech dvou.
Tak si za tim klidne stujte. Hura.

Od: Kamil

Kamil — Wed, 27 Feb 2008 08:37:05 +0000

„když na to dítě nemám, tak si ho nepořídím“
Nedá mi to, abych ještě nereagoval. Zmíněnou větu veeta chápu v tom nejobecnějším smyslu – tedy, že si nepořizuji dítě nejen, když na to nemám peníze (resp. nejsem schopen mu pro výchovu poskytnout dostatečné hmotné zázemí), ale i vztahově a duševně (jsou matky, ale i otcové, kteří prostě své malé děti nemají na žerbříčku svých hodnot nejvýše).

Bohužel v okamžiku početí často nezbývá mozkové kapacity na tyto úvahy. Ale i obecněji – o této odpovědnosti se dá hovořit většinou až zpětně, protože málokdo dopředu ví, co ho skutečně rodičovstvím čeká.

Od: veet

veet — Wed, 27 Feb 2008 08:22:35 +0000

to helena a martin fafejta
ještě zpětně k vaší reakci na mě…ano, asi jsem to o těch samoživitelkách napsal špatně (genderově nevyrovnaně, jak říká martin – pochopil jste mě správně, martine, ale tenhle termín je fakt tragickej 🙂 ), ale určitě to neměl být útok na tyto ženy, ti jejich muži jsou v tom s nima namočení naprosto stejně. prostě to tak funguje a znám to ze svého okolí – „nebudem se brát, budem spolu žít jen takhle, protože to vyjde finančně líp“ – slýchávám to příliš často…o kolik to skutečně vyjde líp, v tom se fakt nevyznám a asi to ani nechci vědět

ještě tu zaznělo něco ve smyslu „když na to dítě nemám, tak si ho nepořídím“ – no tak k tomu se připojuju všema deseti, ale možná už je zbytečné to tu znovu otvírat

Od: Kamil

Kamil — Tue, 26 Feb 2008 23:28:44 +0000

Martině
Díky za inspirující téma a příjemné prostředí diskuse. Myslím, že nyní, ať již společně s partnerem nebo bez něj, máte před sebou dokončení důležitého poslání – výchovy Vašeho syna – aby z něj vyrostl schopný, slušný a sebevědomý člověk/občan, který tu námi budovanou a nastavenou laťku společně se svými vrstevníky zase posune o kousíček dál tím správným směrem. S velkou pravděpodobností to bude on, jeho partnerka a případné děti, kdo Vám bude pomáhat, až to budete potřebovat. Když ho k tomuto postoji vychováte, bude ta pomoc pro Vás rozhodně příjemnější a účinnější, než jít v případě potřeby na nějaký úřad.

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Tue, 26 Feb 2008 23:08:52 +0000

2 Kamil
Taky nejsem apriorním odpůrcem státu. Stát však chápu jako veřejnou službu občanům. Jinak s Vámi zcela souhlasím, pokud jde o pořadí poskytování pomoci, na prvním místě je opravdu potřeba pomoci si sám – je to převzetí osobní odpovědnosti. Koneckonců matka, které nejsou vypláceny alimenty, jinou možnost ani nemá. Socialismu jsem na hony vzdálen. Mně by stačilo málo, opravdu: totiž aby stát aspoň nepřekážel a neházel klacky pod nohy a neměnil pravidla za pochodu se zpětnou platností… ne, nebudu se rozčilovat, pěkný večer všem 🙂

Od: martina.mik

martina.mik — Tue, 26 Feb 2008 21:50:50 +0000

to Kamil
„Jak se chováme?“ Opravdu nevím, jak se chováme „my“, mohu mluvit jen sama za sebe: není to bůhvíco, ale aspoň se u toho usmívám:-)

Souhlasím s tím, že menší samosprávné celky jsou téměř vždy efektivnější, než anonymní stát.