Romantická láska … pro Vás synonymem zamilovanosti, pro mne jistá koncepce lásky, představa o lásce, která milého/milou zbožňuje a mluví o splynutí duší. V minulosti mířila do náboženského života, dnes nahradí náboženství touha po absolutní blízkosti, extázi s milovaným člověkem. Romantická láska je problematická, protože nedovoluje, abychom viděli člověka takového, jaký skutečně je. Čerpá z našeho nevědomí. Smíření, že partner je člověkem se všemi lidskými vlastnostmi, není romantické. Pochopení vlastní odpovědnosti za vztah taky ne.

Věřím, že svou ženu milujete opravdově, nemusíte zavírat oči před jejími chybami. Nemáte nereálná očekávání. Romantik prchá před „zlým“ světem do náručí vztahu, v kterém doufá najít „lepší“ svět. Ale vnější svět je i v nás.

Navíc za nezralost se člověk už z principu stydět nemůže. Každý je tak zralý, jak uzraje:-) Jak by se mohl za své vývojové stádium stydět? Mám se snad stydět, že jsem od narození neuměla mluvit, nedejbože jsem se počůrávala do plínek?

Nevím, jestli je možné tak zjednodušovat a prohlašovat, že se rozvádějí lidé, jejichž rodiče se rozvedli – nemyslím si, že by všichni ti, co jsou rozvedení dnes měli i rozvedené rodiče – už jen při mezigeneračním porovnání statistik je to docela nesmysl.

Mam zato, ze se rozvadeji lide, jejichz rodice se rozvedli, a podvadeji lide, jejichz rodice podvadeli. Kdyz deti vidi doma, ze to jde, tak proc by to nedelaly taky, ze?

V podstatě má asi takový člověk dvě možnosti (možná vícero). Za A) z takového „společenství“ vystoupí. V praxi je pak tento krok často velice komplikovaný. Za B) po zvážení celé situace se s takovým životem smíří.

Nejlepší je ovšem prevence jako ostatně ve všem – tedy zjistit hned na počátku vztahu jaké preference má partner, jak se k této otázce staví a podle toho se zařídit.