A má bejt? Tak ať lítaj.
Prý jedenáct tisíc mimozemských návštěv od padesátých let, a
to jsou jen ty registrovaný.
Co tě to zase popadlo? Co mi to tu povídáš? Mě to přece
vůbec nezajímá.
Ale lidi to zajímá, píše se o tom na internetu. A když se o
tom píše, tak si o tom budou lidi povídat, nemyslíš?
A co je mi do toho, o čem si lidi povídají?
Lidi si povídají o tom, co se píše a o tom, co je
v televizi a v rádiu, víš holčičko?
No a? Má bejt?
Já jen, že kdy jsme si naposledy pustily televizi?
Nevím. – Vloni?
No pěkné, a máme květen, viď?
No a? Chybí ti snad něco?
Mně? Tobě by mělo chybět. O čem si chceš povídat
s lidma, když nevíš, co je v televizi? A co teprve náš milovaný
potomek?
Tak toho vynech, ten se díval na telku ještě v březnu.
Jo, a pak jsi mu to zatrhla, odpojila anténu i dývídýčko.
No a? Jsem se na něj už nemohla dívat, jak furt leží u bedny
a nic nedělá. A ještě ty osvětové snímky, co tam sledoval! American Pie! No super,
ty bys mu to snad ještě schválila, nebo co.
Ale houby, schválila, jen se mi to zdá dost kruté, zákaz
televize až do konce června.
No jo, vždyť už jsem mu dovolila středečního Robina Hooda,
zase nejsem taková fúrie, jak mi tu předhazuješ. A vůbec, co ho omlouváš? Víš,
že dneska dostal facana od učitele, he?
Říkáš to, jako bys z toho měla radost. Jiní rodiče už
by to řešili u ředitele a ty? Ty jsi snad ještě spokojená.
Jasně, že jsem spokojená, protože vím, že k tomu měl
„X" (učitel) důvod. Děláš, jako kdybys toho našeho miláčka neznala, pořád jen
trousí pitomé poznámky, všechno musí komentovat, to se pak nemůžeš divit, když
mu sem tam nějaká přistane.
No jasně, to má všechno po tobě, a když se na tebe tak
dívám, asi z toho hned tak nevyroste.
Hmm, hýříš vtipem.
Jo? Kéž by. Ale zamluvily jsme tu telku, tak co?
Tak nic, k tomu mě nedonutíš, kamarádko. Já se dívat
nebudu ani za zlatý prase.
Nafoukaná kozo! Co teda budeme dělat? Nevyrazíme někam do
ulic? Dlouho jsme nikde nebyly. Co nějaká hospůdka? Pár přátel?
Dej pokoj, do hospody? Abych pak větrala celý den oblečení
na balkoně?
Nevymlouvej se na oblečení, nechce se ti, protože nevíš, o
čem s nimi mluvit.
Ha, teď ještě řekni, že to nevím, protože se nekoukám na
telku. Tak na to ti neskočím, zlatíčko. Jasně, máš pravdu, nechce se mně
poslouchat ty jejich problémy – kolik stojí to a kolik támhleto, jak je jeden
chlap takovej a druhej makovej atd. atp. Dokolečka dokola. Nakoupit, použít,
odložit – pořád stejný model, ať jde o baráky, auta, chlapy. Co na tom všechny
pořád baví?
No, ale to je život, holčičko, víš?
Tak na takovej život já s…!