Přiběhla k opuštěným houpačkám, vypadají jako dvě malé
šibenice. Dřevěná konstrukce, a dlouhá
spletená silná lana se nepatně pohupují ve větru. Stejný materiál, podobná
konstrukce a přece jedno vyvolává úzkost a strach a druhé slouží k zábavě.
Posadila se na jednu z houpaček, v ruce stále ještě zbytek zmrzliny.
Pozoruje přicházejícího Chrise, rošťácky se na něj zasměje: „Schválně, kdo výš?"
a divoce se odrazí nohama od země. Chvíli soutěží, kdo se vyhoupne výš, dřevěná
konstrukce úpí pod tíhou jejich těl, určitě se každou chvíli rozsype, pomyslí
si Oxana a dál zkouší kam až se vyhoupne. Slaný vítr jí úplně rozcuchal vlasy,
je šťastná. Výskají s Chrisem jako malé děti, ještěže sezóna teprve začíná
a není tu příliš mnoho lidí, i tak se po nich každý udiveně otáčí.
Přestávají soutěžit a nechávají se houpat už jen
setrvačností. Oba cítí, že bezstarostný čas jejich výletu pomalu končí.
Vychutnávají si tu chvilku do poslední kapky. Ani jednomu se zatím nechce
zvednout a jít balit. Ještě je čas.
Chris otočil hlavu směrem k Oxaně, postřehla ten pohyb
a podívala se na něj. Usmívá se na ni, mlčí. Pošle mu úsměv zpátky a pak zvrátí
hlavu dozadu, kouká do korun stromů, na nebe. Možná je to naposledy, co spolu
takhle někde jsou, možná odjedou a už nikdy se nebudou chtít vidět a možná se
sem někdy vrátí, a možná spolu a možná každý sám. V tuto chvíli nedokáže
Oxana vůbec odhadnout, co bude. Ví jen, co bylo, vzpomíná na všechny ty roky,
co s Chrisem prožila. Mohla by ho milovat, mohla by ho nenávidět, mohla by
mu být vděčná, mohla by se mu chtít pomstít, za všechno, co jí kdy provedl…
Mohla by chtít
bojovat za svého Chrise, mohla by ho chtít zpátky a škodolibě se šklebit Elen
do obličeje, že jí ta její taktika nevyšla. Ale neudělá to. Nechce se jí
bojovat, i když vítězství má na dosah ruky. Tady už dávno není proč vyhrávat.
Proč usilovat. Její život se ustálil, běží den po dni, všechny nápadně podobné
a přece každý svým způsobem významný. Dávno přestala obrážet večírky, nechat se
zvát na večeře od všech těch „kamarádů", sledovat kulturní dění, proměny
módních stylů a všechen ten šrumec s názvem „běžný život". Sama sní o
malém domečku ze dřeva a z hlíny někde na samotě u lesa. Vlastně vůbec
netouží po vlastní rodině. Tu hru na mamku a taťku si vyzkoušela, bylo to občas
fajn a občas zase nebylo. Po všem tom kolotoči zůstala jen Simonka, malá
ušmudlaná víla, o kterou svět tak moc nestojí. Tedy svět…, přesněji řečeno
tatínek, ten pacholek Gordon. To bylo ze začátku keců: „Nemůžu bez vás být, bez
Simonky budu vyřízenej…" Hmm, teď vyměnil Simonku za cizí holčičku, je menší a
říká mu „tati", ale hlavně její maminka je poslušná ženuška. A do té naprosté
rodinné idylky už se další ušmudlaná víla asi nevejde.
Lidi jsou divní, pomyslí si Oxana, a chlapi obzvlášť. Tak
třeba Chris, chtěl by ji zpátky, ví to. Čeká jen na to, že mu sama řekne ta dvě
slůvka: „Vrať se." Jenomže se nedočká, časem mu to snad dojde. Ještě je brzy.
Ještě není proč se loučit, už ale není ani proč zůstávat. Čas, kdy se může stát
všechno a neděje se vlastně vůbec nic. Jako tetelící se vzduch nad rozpálenou
silnicí, takový je čas v mezičase. Taková je Oxanina nálada kdesi na
mořském pobřeží na houpačce.
………
Chris zavřel oči. Houpavý pohyb pomalu ustává. Vybavuje si
obraz Oxaniny tváře. V poslední době se Oxana pořád jen usmívá, napadlo ho
a vzpomněl si na Elen, kterou vidíval tak často plakat. I Oxana měla své
chvilky, když ještě bydleli spolu. Slzy neměl Chris nikdy rád a už vůbec ne ty
ženské, nikdy nevěděl, jak se jim bránit. Vždycky měl pocit, že musí utéct
a vždycky taky utekl. Pryč, daleko od těch uslzených očí. Vracel se pak často
až druhý den, nebo v noci potají jako dítě, které něco provedlo a vlastně
ani neví co.
A pak tu byl ten Oxanin úsměv, i za ním v posledních
dnech Chris často utíkal od Eleniných slz, od slz, kterým vůbec nerozuměl.
Věděl, že to není správné. Věděl, že Elen se kvůli němu vzdala svého poklidného
a zajištěného života v podhůří Alp, odhlásila děti ze školy a přestěhovala
se po letech zpátky. A to všechno jen proto, že chtěla být s ním. A on jí
teď utíká zpátky za Oxanou, jen pro ten její úsměv, pro tu její bezstarostnost
života. Jak se ta jeho malá Sany změnila, jako by to byla jiná Oxana, než
kterou znal. Ta její dobrá nálada je tak nakažlivá a tak příjemná. Nikdy mu nic
nevyčítá, nic nekritizuje. Až teď ho snad Oxana začala brát takového, jaký byl,
do ničeho jej nenutí, dávno ho nechce změnit. Kdyby se nestyděl to přiznat,
řekl by, že se do ní znovu zamiloval. Ale copak je to možné? Po těch letech? A
proč? Proč až teď, když ho doma čeká Elen? Elen, která by za něj dýchala, která
by mu snesla modré z nebe.
Srdce mu sevřela úzkost, ne, Elen nesmí opustit, slíbil jí
to. Elen nikdy nebude jako Oxana, nikdy se nebude tak krásně smát, nikdy se
nebude houpat jako blázen na dětském hřišti, nikdy… Ale dost, Elen tu bude pro
něj. Vždycky. Vždycky důstojně starší, vždycky trochu smutná, vždycky trochu
nudná a s ní její názory maloměšťačky, tak snadno předvídatelné, tak
samozřejmé. Chris si není vůbec jistý zda život po jejím boku zvládne, ale musí
se alespoň pokusit, slíbil to. A Oxana? Ještě je tu, ještě je s ním a to je
důležité. Nemá sílu odhadovat, co bude. Myšlenku, že to jednou musí skončit,
rychle zahání do nejtemnějšího kouta. Teď ještě ne, Sany, teď ne.
…………..
Oxana natáhne ruku k vedlejší houpačce, Chris ji
zachytí, vstávají, je čas balit. Jako dvě děti na procházce vedou se úzkou
silnicí ke svému apartmánu. Mlčí. Ještě pár kroků a Oxana se zastaví, chytí
Chrisovu druhou ruku. Stojí teď proti sobě, pohled upřený jeden na druhého.
Oběma se trochu lesknou oči. „Děkuju," špitne Oxana sotva slyšitelně. „Děkuju,"
nese se ozvěna z Chrisových úst. Ještě chvíli stojí proti sobě, pak ji
Chris obejme kolem ramen, je čas jít…
(konec)
Dva milenci, jimž
nemoc lásky odezněla
Oči se potkají
Pochopí
Dva lidé, jež znají
se
Pramen slov vysychá
Vášeň oněměla
Nejsou otázky
Nikdo nečeká odpovědi
Spolu, v sobě…
Není hranice
Není on a není ona
Široký vesmír
Malý svět
Vědomí dočasnosti
Pouta se rozplynula
Okovy strhány
Ještě otálejí
Jak slepá štěňata
hledají teplo
Tulí se
Přichází čas
prohlédnout
Čas rozloučit se