A pak je tu ještě jedna skupinka, početně sice velice
malá, ale o to zajímavější. Tedy ti, kteří jdou na ples za účelem pobavení
publika a zpestření programu. Roky už patřím k této málo početné skupince a v tom je ten problém.
Musím přiznat, že nejsem žádné mládě, které by nevědělo, co si počít
s volným časem a tak si pro radost a zábavu občas zatančí na plese.
Popravdě řečeno jsem poměrně časově vytížená rodičovstvím, zaměstnáním, studiem
a starostí o domácnost a psa. A k tomu všemu ještě každou neděli večer
opouštím na hodinku nebo dvě domov a v tělocvičně nacvičuji taneční
vystoupení. A jako každoročně, tak i letos si říkám – naposledy. To už se přece
nehodí, abych ve svých letech někde poskakovala po tanečním parketu. Jenomže,
jako každoročně, chybí „mladé maso". Proč? Odpověď je jednoduchá. Proč by se
někdo namáhal, když výsledkem je často jen pomluva a ostrá kritika.
Já vím, nejsme žádní profíci, sem tam nějaká
chybička se najde. Ale i tak , vždycky když na plesech vidím ty pohrdavé
pohledy mých sousedů, tak si říkám, co oni udělali pro to, aby se někdo
pobavil, co udělali pro ostatní? Samozřejmě, je to od nich pěkné, že darovali
cenu do tomboly. Ale dovedou si vůbec představit, co obnáší takový taneční
trénink? Co je to za úsilí dát dohromady osm lidí a pravidelně se scházet? Co
je to za práci vymýšlet choreografie, jak pracně se shání kostýmy? A nakonec,
že to všechno stojí nějaké peníze, od pronájmu tělocvičny, přes shánění a
mixování hudby až po obstarání kostýmů? A to vše prosím dobrovolně, jen
z čirého nadšení a radosti z pohybu.
A tak si každoročně říkám: Letos naposled.
Ale copak v tom můžu ostatní nechat? Možná je to jen výmluva, možná bych
je v tom klidně nechat mohla. Ale musím si přiznat, že by mi chybělo to
nedělní scházení se v tělocvičně, to převlékání do kostýmů, taneční parket
a ta radost z toho, když se to povede a lidi se opravdu baví. Já vím, tam
u nás už jsme dost ohraná skupinka, vystupujeme tu opravdu dlouhá léta, ale
když nikdo zatím s nějakou alternativou nepřišel. A tak, i když už je to staré a známé, bavme se,
kankán bude!