Říkám si, že je asi nejvyšší čas zálohovat. Poslední záloha
koncem minulého roku, asi by bylo načase. Tak zítra, zítra se k tomu určitě
dostanu. Dál se věnuji denní rutině a na problémy s kurzorem už ani
nepomyslím. Až doma, před usnutím si říkám, že až ráno přijdu do práce, tak konečně
udělám ty zálohy. A pak si představuji, jak asi
chudáček počítač musí trpět, když ho obtěžuje jakýsi virus.
Tedy já, když jsem napadena virem, tak se cítím fakt
mizerně, podobně jako mému počítači zamrzá kurzor, tak mně zamrzne úsměv na
rtu. Jsem nerudná a nejraději bych zalezla pět metrů pod zem. Ještěže počítače
neumí být nerudní, ale s tím zamrzáním… TO nebude něco v pořádku.
Počítač se sice navenek tváří jakoby nic. Nedává znát, že ho trošku škrábe v krku,
že je unavený a nechce se mu pracovat, ale TO uvnitř hlodá a hlodá. Může to být
dotěrnější a dotěrnější a nakonec se můj věrný pracovní pomocník může
nadobro rozsypat a pak bude na sto procent potřebovat doktora.
Jak se ale TOmu uvnitř bránit? Antivir nezaznamenal nic
závadného. Podle něj je vše v pořádku. Ale já přesto tuším, že tam uvnitř
se něco děje, někdo tam pěkně řádí, sice nenápadně, ale bez ustání vrtá uvnitř
různých prográmků, támhle si vezme nějaká data, hnedle vedle je použije. A co je
nejhorší, že některá data si přinesl odjinud a teď je zastrkává do všech
volných skulinek a šuplíčků a já se bojím, že až si budu chtít uložit do
některého ze šuplíčků svoje data, že už budou všechny obsazené. Proč jen ten
antivir tak zarytě mlčí?