Všechno začalo tak nevinně. Ono vůbec všechny začátky zdají
se být naprosto nevinné. Potřebovala jsem prodat pozemek. Po rozvodu jsem
vyfasovala 3600 m2 s vystavěnými základy rodinného domku.
V základech vybagrovaná obrovská díra, nikde žádné oplocení. Kdyby tam
někdo spadnul, tak je hned problém na světě. Parcela to byla dost neprodejná,
z jedné strany vlakové koleje, z druhé dálnice, pruh o šířce
šestnácti metrů táhnoucí se do nedohledna. Půl roku jsem inzerovala prodej
všude možně, nakonec se ozval Dr.Vladimír z realitní kanceláře s tím,
že má zájemce. Zajásala jsem. Při vyřizování formalit jsme se s Vladimírem
párkrát sešli. Naše komunikace byla čím dál více neformálnější. Vzájemné
sympatie nakonec vyústily ve vztah a já jsem každý volný víkend, když byl můj syn u
tatínka, navštěvovala Vladimíra u něj doma. Nevěděla jsem o něm nic, jen to,
kde bydlí a kde pracuje. Říkal, že je rozvedený.
Finišovala jsem tenkrát s maturitou, byla jsem
nezaměstnaná. Těsně po mateřské jsem ani žádné zaměstnání nehledala, říkala
jsem si, že to těch pár měsíců na pracáku vydržím, než budu mít tu maturitu. Po
zkouškách mi Vladimír nabídl práci u
něj v realitce. Proč ne? Nabídku jsem vzala, aniž bych tušila, do čeho
jdu.
Zařídil mi samostatnou kancelář, seznámil mě
s Alžbětou. Příjemná blondýnka, o pár let starší než já. Až po pár
měsících jsem zjistila, že můj drahý Vladimír bydlí v tom svém domečku na
předměstí právě s ní, s Alžbětou. Ta na víkendy pravidelně odjížděla
ke své mamince. Jen co odjela, přijela jsem já a tak jsme si Vladimírovu
domácnost střídaly. Bylo to pro mě rozčarování, ale co, jsem tu přece od toho,
abych pracovala, tedy zprostředkovávala prodeje nemovitostí a ne pro nějaké
srdcervoucí románky. Jenomže ani ta práce se nedařila, stovky telefonátů,
desítky prohlídek bytů, domů či pozemků a výsledky? Kdyby se mi aspoň vrátily
náklady, ale ani to ne. Do provozu kanceláře jsem postupně nasypala většinu
toho, co jsem utržila za prodej svého pozemku. Vladimír se tvářil přesvědčivě,
pořád tvrdil, že se to zlepší a že se mi všechno vrátí.
Konečně se štěstí unavilo a začali jsme občas i něco
vydělávat. Stěhujeme se do nových prostor, Vladimír nám přivedl novou kolegyni.
Další blondýnka do sbírky. Jak jsem po čase zjistila, znali se
s Vladimírem už dlouho. Teď jsme tu byly na střídání ve Vladimírově
domácnosti hnedle tři. Můj vztah s Vladimírem zpočátku osciloval mezi
pracovním a osobním, aby se nakonec ustálil na víceméně pracovní úrovni.
Podobně pracovně-osobní vztahy udržoval jak se svou spolubydlící Alžbětou, tak
s novou kolegyní Romanou. Celou logistiku své trigamie zvládal celkem
s přehledem a dokonce občas i pracoval. Inu, šikovný člověk.
Pár měsíců jsme fungovali v tomto šťastném složení, než
jsem začala objevovat nějaké nesrovnalosti v dokumentacích společné firmy, například nákupy prováděné Vladimírem bez mého vědomí. Nutno dodat, že jsem tenkrát
zastávala funkci jednatelky. Od „dobrých kamarádů" jsem byla upozorněna na
Vladimírovy přátele a obchodní partnery. Jména jako Vasil, Voloďa nebo Igor
byla v oné době možnou vstupenkou do pěkného průšvihu. Děkuji, tak moc tu
práci v realitce zase nepotřebuji. Dala jsem Vladimírovi sbohem.
Pár let nato jsem se sešla s bývalou kolegyní Romanou u
soudu, přizvala si mě jako svědka v jedné z obvyklých záležitostí
realitních kanceláří. Jednalo se o podvod našich klientů. Je to asi typicky čecháčkovská
povaha nechat si zprostředkovat seznámení s majitelem nemovitosti a pak
v tichosti a za zády realitní kanceláře domluvit prodej přímo
s majitelem a myslet si, že to projde. Tedy banální záležitost jednoho
podvodníka a jedné realitní kanceláře.
Na chodbě soudu před jednací síní panuje nervozita, právník
protistrany ostře sleduje, o čem si s Romanou povídáme. Vedeme běžnou
konverzaci: „Jak se máš?" „Co děláš?" Romana je těhotná. Hmm, to bych do ní
neřekla. „A kdopak je tatínkem?" ptám se. Vím, že bydlela s nějakým svým
přítelem pár kilometrů za městem. Ale moc pěkně se o svém miláčkovi nikdy
nevyjadřovala. Že by tatínkem byl Vladimír? Alžběta se od něj prý před rokem
odstěhovala.
„Všechno se včas dozvíš," kouzlí na tváři tajemný úsměv
Romana. Dozvím, nedozvím…. Monogamie pro mě sice znamená jen soubor matričních
zápisů v kolonce „manželství uzavřeno dne,"ale stejně jsem ráda, že
v realitách už nepodnikám.
—————————–
Je člověk monogamní nebo polygamní tvor? A jak to vidí ČSÚ , aneb postupná polygamie/polyandrie:
Úroveň rozvodovosti se v roce 2004 vyšplhala až na 49 %
manželství končících rozvodem (za předpokladu zachování intenzit
rozvodovosti podle délky trvání manželství z roku 2004 po dalších zhruba třicet
let), zatímco počátkem 90. let se pohybovala okolo 35 %. Znamená to, že
rozvodem skončila v roce 2004 již polovina z původně uzavřených
manželství.
…nejvyšší úrovně rozvodovost stále dosahuje ve třetím a
čtvrtém dokončeném roce trvání manželství.
Něco málo přes osmdesát procent připadá stabilně na první
rozvody, kolem 16-17 % pak na druhé rozvody.
V roce 2006 téměř
čtvrtinu z uzavíraných manželství tvořily páry, kde alespoň jeden
z partnerů byl již minimálně jednou rozvedený.